pl-Žebrák u bran Evropské Unie

2009-04-12

Žebrák u bran Evropské Unie

Bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. Lukáš 16,19-22

Milí přátelé,

Jsem přesvědčen o tom, že pokud Bůh stvořil Romy, tak se nespletl. A jestli nás Bůh posílá do celého světa sloužit evangeliem, tak to znamená, že máme sloužit i jim. Jejich cesta za Kristem není vůbec lehká, a ďábel udělá vše pro to, aby tuto službu zastavil. Romové nemají svou zemi. Na mnohých místech částečně ztratili svou identitu, jako například na Zakarpatí. Jen velmi malá část z nich rozumí romsky. Svým jednáním a chováním popudili proti sobě místní obyvatele. Kvůli své jednoduchosti mnohdy vzbuzují soucit, nebo naopak opovržení. Naskýtá se otázka, kdo má Romům sloužit evangeliem? Sám sobě si odpovídám: "Kdo jiný než ten, kdo je má aspoň trochu rád." Buďme si jisti, že Bůh je má rád stejně jako žebráka Lazara v příběhu, který vypráví sám Ježíš. Výše uvedené verše mě napadají právě v souvislosti se službou Romům na Zakarpatí. Nejsou Romové na Zakarpatí takovým žebrákem ležícím u bran bohaté Evropské unie, do které také patříme? Žebrákem, který je na obtíž, působí problémy a nedokáže se o sebe postarat? Jak se zachováme? Budeme je štítivě obcházet a trpět je, protože nic jiného jaksi nezbývá, nebo uděláme pro ně něco, na co boháč v biblickém příběhu neměl ani čas, ani dobrou vůli, ani žaludek.

Boží jednání

Venku se začíná stmívat a my míjíme jednu chatrč za druhou. Pomalu vjíždíme do centra romského tábora na Zakarpatí. Zastavujeme ve dvorku obklopeném domečky, kůlnami a hromadami různého materiálu. Dojeli jsme do romské osady Čomonin. Jsme tady s týmem poprvé. Bereme si z auta nezbytné věci a vstupujeme do většího domku, který hrdě nazývají modlitebnou. Nečekal jsem, že se tady sejde hodně lidí. Přijeli jsme asi s hodinovým zpožděním. O to příjemnější je překvapení, když vstupujeme do sice malé, ale úplně plné místnosti. Na stropě svítí žárovka, která vydává slabé světlo. Není zde žádná hudba, ani kytara, ale o to větší očekávání, které září z tváří přítomných lidí. Jen, co jsme vstoupili, vedoucí tohoto sborečku řekl: "Vítáme hosty z Čech a předáváme jim slovo." Nečekali jsme, že nám dají vedení celého shromáždění. Krátce jsem se v duchu pomodlil. Vnímal jsem, že tam jsou lidé, kteří potřebují slyšet evangelium. Už během kázání jsem viděl, že jeden z nich doslova hltal slovo, které jsem mluvil. Na výzvu přišlo asi pět lidí, kteří chtěli dát svůj život Ježíši Kristu. Bylo to i pro ostatní přítomné Romy velkým povzbuzením.

Další povzbuzení

Zažili jsme ho v táboře ve Svaljavě, kde sbor vede bratr Šoni Horvat. Je tam vidět velký pokrok. Tento sbor koupil zchátralou budovu v bývalém kolchozu, který byl v blízkosti romského tábora. Budovu opravili a vytvořili z ní hezkou modlitebnu. V době, kdy jsme tam měli přijet, naplánovali evangelizaci. V táboře rozdali asi tři sta pozvánek. Lidem však neřekli, že přijedou Češi. Když měla evangelizace začít, sál byl skoro plný. To nikdo nečekal. A stále přicházeli další lidé. Museli stát natlačeni vzadu. Na začátku měla chvály ukrajinská kapela, kterou vedl bratr Sergij Barta. Chvály byly velmi pomazané. Minimálně polovinu lidí tvořili nevěřící hosté z tábora. Mohli slyšet evangelium a já jsem předpokládal, že po výzvě přijde mnoho lidí činit pokání a odevzdá svůj život Pánu Ježíši. Výzvu jsem několikrát opakoval, ale nikdo z nich nereagoval. Při výzvě hrála romská skupina z Mukačeva. Její vedoucí Feri Olach bere mikrofon a začíná se modlit. Potom vyzývá přítomné, aby ti, kteří už nechtějí slyšet další slovo, odešli domů. Odešlo pár jedinců, ale ostatní zůstávají. Bratr Feri znovu opakuje výzvu pokání a přijetí Ježíše jako Spasitele. Vstává první člověk, pak druhý. Nakonec se pro Ježíše Krista rozhodlo asi sedm lidí. Romové rozumí svým lidem více než nám gádžům. Je to vzácná chvíle a my vnímáme, že se raduje celé nebe. Než se stanou skutečnými následovníky Ježíše, uplyne ještě mnoho vody a oni prožijí spoustu bojů. Díky Bohu za to, že základ mají položený

Misijní výjezdy v roce 2008

V loňském roce jsme uskutečnili dva výjezdy. Prvního pracovního výjezdu v květnu se zúčastnili dva bratři z AC Třinec, kteří s námi pravidelně jezdí. Dalším členem našeho týmu byl Jarek Rajca, člen našeho sboru. Na Zakarpatí mezi Romy byl sice poprvé, ale má bohaté zkušenosti s misijní prací na Ukrajině. Poprvé byl s námi také bratr Jerzy Lazarczyk z Polska, jehož sbor pravidelně finančně podporuje tuto práci prostřednictvím Wiclyfovy misie (vedoucí Wiclyfovy misie v Polsku, Jerzy Marcol, v romských táborech na Zakarpatí podporuje a zajišťuje provoz a budování romských škol a jídelen pro romské děti). Navštívili jsme romské tábory, v nichž finančně podporujeme jejich vedoucí. Povzbudili jsme je Božím slovem, setkali se s hlavními vedoucími a jejich rodinami. Při pracovním výjezdu kromě jiného kontrolujeme nakládání s financemi, a s potěšením musím říci, že jsou naprosto vykazatelní.Při setkání se seniorem církve Živého Boha Michailem Balkem a pastorem romské části Šonim Horvatem vyvstala prosba, zda bychom mohli částečně sponzorovat dalšího vedoucího. Podmínky romských vedoucích jsou totiž velmi ubohé. Přesto v rámci svých možností naplno slouží. Slíbili jsme, že se za to budeme modlit. Naše služba na Zakarpatí je v první řadě evangelizační, a peníze, které s sebou přinášíme, jsou bonusem, který pro ně připravuje Bůh. Bůh však na ně pamatuje i v této oblasti a motivuje české křesťany k tomu, aby pomohli naplnit jejich potřeby.

Loňský podzimní výjezd

Podzimní výjezd se uskutečnil na rozhraní října a listopadu. Znovu jsme navštívili tábory, ve kterých sponzorujeme vedoucí. V táborech, které finančně i duchovně podporujeme, jsme rozdali teplé ponožky, které pro Romy upletly babičky z klubu seniorů v Dačicích. Je milé vidět, jak služba těchto milých dam povzbuzuje lidi daleko za hranicemi naší země. Navštívili jsme mnohá další místa a setkali se s našimi romskými přáteli. Všude jsme měli možnost sloužit Božím slovem a předávat pozdravy od křesťanů z naší země.

Finanční požehnání z České republiky

Když na minulém květnovém výjezdu nás bratři ze Zakarpatí prosili, zda bychom mohli sponzorovat třetího vedoucího, tak jsem nevěřil, že by se to mohlo podařit. Je to vždy zázrak, protože většina lidí včetně křesťanů nemají Romy příliš v lásce. Romové si v mnoha případech mohou za to sami. Bůh však otevřel srdce lidí a my jsme mohli přivézt finanční zabezpečení pro tři vedoucí. Prvním z nich je Nikola Lakatoš z Vělikich Luček, druhý je Ivan Durman ze Seredně a třetí je Šoni Horvat, který je pastorem ve Svaljavě a zároveň pastorem romské části církve Živého Boha na Zakarpatí. Toto rozhodnutí padlo po doporučení bratra Michaila Balka, který zná situaci a je garantem v oblasti financí. Přivezli jsme 79 000 Kč na podporu vedoucích a také na další projekty jako například nákup levnějších stanů a spacáků pro táborovou základnu mládeže na Zakarpatí. Na tomto místě bych chtěl za naše romské bratry a sestry na Zakarpatí všem upřímně poděkovat.

Další vize naší služby

Už delší dobu mi Bůh dává na srdce, abychom se více věnovali vedoucím a služebníkům. Jde o to, aby oni sami mohli vychovávat další romské vedoucí a služebníky. Kromě evangelizační, duchovní a finanční služby chceme pro ně pořádat semináře, kde by se mohli navzájem budovat. Jednalo by se o několikadenní semináře v nějakém středisku, kde by vedoucí mohli být spolu, modlit se jeden za druhého a přijímat od Boha to, co pro ně nachystá. To, co přijmou, pak budou moci předávat dále. Tito vedoucí potřebují osobní budování, změnu postojů, charakteru a také změnu pohledu na sebe samých. Semináře by byly dvakrát ročně. Na jaře by přijížděl tým bratří z Maďarska a na podzim tým z České republiky.Už nyní připravujeme tým zbudovaných služebníků, kteří by na seminářích sloužili. Hledáme sponzory, kteří by tuto službu podpořili. Seminář pro 50-80 služebníků může stát kolem 60 000 Kč. K tomu je ještě třeba připočítat cestovné a materiály (cesta jednoho člena týmu stojí 2500-3000 Kč). Dále hledáme modlitebníky, kteří by se za tuto práci pravidelně modlili. Poslední potřebou je překladatel z českého jazyka do maďarštiny. Je to nelehký úkol. Věřím však, že když Bůh povolává, tak také zabezpečuje.

Jak se můžete zapojit do této práce a podpořit ji?

Na závěr bych chtěl uvést možnosti, jak se můžete zapojit. Není to pro všechny. Je to pro ty, kterým není lhostejný žebrák u bran Evropské unie. Někdy stačí velmi málo, slovo povzbuzení a přímluvy. Pro ty, kteří by se chtěli aktivněji zapojit do této služby, nabízíme níže uvedené možnosti:

1. Modlitební podpora - Pokud je někdo, kdo se skutečně pravidelně modlí za tuto službu, dejte nám vědět.

2. Tlumočení - hledáme tlumočníky z češtiny do maďarštiny pro misijní výjezdy

Slavoj Raszka